Podle starých map se měla na za kostelem sv. Jakuba nacházet jedna z nejstarších brněnských studní – tzv. Zlatá studna. Při průzkumu v roce 2001 byla v rozdvojení ulic Kozí a Běhounské skutečně objevena.

První zmínka o studni na Jakubském náměstí je z roku 1358. Koncem 15. století již byla studna označována jako “Zlatá” a stala se předmětem dlouhých sporů mezi městem a nedalekým herburským klášterem. V blízkosti studny tou dobou také prosperoval předchůdce Spranzovy kavárny, hostinec U zlaté studně. Poslední zmínka o studni pochází ze sedmdesátých let 19. století, kdy byla zřejmě zasypána.

Studna byla založena v hloubce 11 m na šestibokém dubovém věnci. Je vyzděna z větších kamenů, v horní části je vyzdívka cihelná. Také průměr studny je proměnlivý. V úrovni náměstí je široká téměř 2 m, u dna pouze 1,6 m. Při těžení studny bylo jako obvykle zaznamenáno několik archeologických nálezů, převážně úlomků keramiky. Ze dna studny byly ve větším množství vytaženy kameny pocházející z vyzdívky horní části roubení. Ty byly opět k tomuto účelu při opravě zdiva použity. Hladina vody byla zachycena v hloubce 6,5 m a tehdy byla také zaznamenána jedna překvapující zvláštnost: teplota přitékající vody se totiž pohybovala kolem 38° C. Tato skutečnost se ukázala podle vyjádření pracovníků, kteří se na čištění studny podíleli, jako velmi příjemná. Vysoká teplota vody však byla způsobena únikem tepla z blízkého parovodu.

Při úpravě Jakubského náměstí byla Zlatá studna opět začleněna do původního místa. Vše bylo velmi zdařile vyřešeno architektonickým návrhem, podle něhož studna opět slouží jako zdroj pitné vody. Dnes je součástí prostoru před oblíbenou brněnskou cukrárnou.