Na začátku 20. století pokračovala snaha zajistit pro Brno dostatečný zdroj pitné vody, který vyústil k vybudování tzv. Březovského vodovodu. V této souvislosti byly v roce 1910 vystavěny dva další vodojemy na Žlutém kopci. Jako konstrukční prvek však již nebyly použity pálené cihly, ale celá konstrukce obřích nádrží byla vybudována ze železobetonu.

Tento nejmladší vodojem se skládá ze dvou k sobě přiléhajících nádrží spojených velkou armaturní komorou. Severní nádrž má téměř čtvercový půdorys o rozměrech 35 x 30 m, větší jižní nádrž má půdorys obdélný o rozměru 45 x 30 m. Výška obou nádrží je cca 6 m. Betonové nádrže jsou zaklenuty systémem křížových kleneb podpíraných 40 (větší nádrž) a 25 (menší nádrž) hranolovými pilíři na hladkých patkách tvaru komolého jehlanu. Rovné dno nádrží je členěno pravoúhle navazujícími odtokovými kanálky.

Tak jak předchozí dva cihelné vodojemy z 19. století tak i tyto dvě betonové nádrže sloužily pro pisárecký vodovod a také pouze pro užitkovou vodu. Jejich činnost skončila rovněž v roce 1997 a od té doby jsou tyto prostory prázdné. V současné době jsou však námětem pro hledání jejich nové funkce. Zpřístupnění vodojemů je jedna z mála možností jak tyto cenné historické a technicky zajímavé prostory znovu využít. Genius loci těchto míst je natolik zajímavý, že již jen návštěva těchto prostor je atraktivním zážitkem. Vhodnými technickými úpravami lze získat bez vysokých finančních nákladů mimořádně atraktivní zónu, která svými multifunkčními možnostmi nabídne Brňanům i návštěvníkům města nevšední zážitky a velkou měrou přispěje k zatraktivnění moravské metropole.